Didgeridoo je domorodý australský hudební nástroj. Prameny uvádějí, že aboridžinci (původní obyvatelé Austrálie) pomocí tohoto hudebního nástroje při svých rituálech komunikují s dušemi předků a s přírodou. V Austrálii je k výrobě používáno eukaliptové dřevo, jehož vnitřní měkkou dužninu vyžerou termiti. Nástroj je vlastně jen dutá dřevěná větev, která bývá na jednom konci začištěna nátrubkem ze včelího vosku.
Při hře na didgeridoo je nejdůležitější zvládnout základní tón, který se vytváří vibrací rtů při vydechování vzduchu ústy do nástroje. Pro delší a nepřerušovanou hru je třeba se naučit tzv. cirkulační jinak také věčný dech, jehož podstata je v tom, že při výdechu malého obsahu vzduchu z úst dochází zároveň ke krátkému, ale intenzivnímu nádechu nosem. Hráč může hrát různými způsoby: monotónně, rytmicky, současně do nástroje zpívat nebo také rytmicky doplnit jiným perkusním nástrojem apod.
Do naší muzikoterapeutické místnosti dodal didgeridoo pan Ing. Tomáš Dufek, který nástroje vyrábí z domácích dřevin.
Didgeridoo v naší škole používáme při receptivních technikách Celostní muzikoterapie. Jedná se především o muzikoterapeutickou relaxaci, kdy muzikoterapeut hraje postupně na několik nástrojů včetně didgeridoo. Děti leží nebo jsou napolohovány na lehátkách a poslouchají.
Zvuk didgeridoo je hluboký, plný alikvótních tónů a vibrací. Je důležité hrát na didgeridoo nejméně 7 min, právě délka a monotónnost bez výrazných (melodických a rytmických) změn působí na posluchače uklidňujícím, harmonizujícím a stimulujícím způsobem, způsobuje změny v mozkové aktivitě, snížení hladin stresových hormonů atd. Možné je také ústí nástroje nasměřovat přímo k dítěti. Občas se stává, že se dítě samo k nástroji přiblíží a vibracím své tělo nastavuje zblízka.

Mgr. Veronika Faltusová
speciální pedagog, muzikoterapeut