Gong je poslední z nově pořízených speciálních muzikoterapeutických nástrojů, které byly zakoupeny v rámci projektu půdní vestavby – nové muzikoterapeutické místnosti, a který si tentokrát představíme.
Završíme tak sérii o hudebních nástrojích, které rozšílily stávající muzikoterapeutický inventář čítající mnoho dalších, například: tibetské mísy, bubny rámové a djembe, udu, perkusní nástroje apod.

Gong pochází z Asie, Indonesie. Jedná se o kovový bicí hudební nástroj. Údajně vychází z bronzových bubnů z Číny, asijských činelů, možná i z evropských zvonkoher. Vždy se jedná o kruhový nástroj bronzového (či jiné slitiny) plechu o různém průměru a tloušťky. Obvykle mívá zahnutý okraj a některé typy mají uprostřed polokulovitý výstupek, který zlepšuje čitelnost tónové výšky gongu. I bez výstupku je gong vždy nástroj s určitou výškou tónu. Délka zahnutých okrajů, přítomnost výstupku, jeho rozměr a síla plechu ovlivňují kvalitu zvuku a jsou různé pro jednotlivé typy gongů – Javánský, Thajský, Turecký, Čínský, Větrný, Sluneční, Zemský… Použitý materiál poskytuje nástroji mimořádnou odolnost a dominující rezonanční tón. Zvuk a vibrace vznikající úderem různých druhů paliček, šíří se extrémně široce do celého prostoru. Vibrace jsou citelné v celém našem těle a způsobují hluboké uvolnění.

V celostní muzikoterapii používáme gong především při receptivních technikách, kdy děti leží v relaxační poloze. Muzikoterapeut může ke hře použít i menší gongy a hrát těsně u těla. Vnímání vibrací je tak intenzivnější. U pohybově hendikepovaných jedinců často způsobuje spontánní pohyby končetin či celého těla ve směru k nástroji. Činnost mozku se dostává do vln alfa a theta, které velmi prospívají našemu duševnímu zdraví. Hru na gong zvládají i děti samotné. Samy si regulují sílu zvuku, kterým se sytí. Zaujetí zvukem a vibracemi je patrné i z fotografií.

Mgr. Veronika Faltusová
speciální pedagog, muzikoterapeut